2018-Zájezd 18.května
Zájezd na hrad Sovinec, do Arboreta Makču Pikču a do Muzea tvarůžků v Lošticích 18.května
Po opravdu škaredém čtvrtku jsme všichni trnuli, jak bude vypadat počasí v pátek. Odjížděli jsme sice za chladného rána, ale nepršelo a obloha nebyla zatažená. Na hrad Sovinec jsme jeli přes Zlaté Hory a pohled na Zlatohorskou vrchovinu nás doslova vyděsil. To množství pokácených stromů, obrovské pusté holiny, opravdu smutný pohled. Jeseníky se ze sucha v roce 2015, které následovaly vichřice a mrazy a pochopitelně v Jeseníkách všude přítomný kůrovec, budou vzpamatovávat mnoho desítek let.
Hrad Sovinec v krajině Nízkého Jeseníku nás přivítal již sluníčkem. Hrad Sovinec založený někdy před rokem 1332 (takže je asi o 50 let mladší než Bartultovice) je nejrozsáhlejším hradním komplexem v okrese Bruntál a je stavebně technickou ukázkou tzv. barokní vojenské architektury. Tak jako všechny hrady, v minulosti několikrát vyhořel a byl přestavován a jsou na něm patrné různé stavební slohy – gotika, renesance, baroko a i empír. Naposledy hrad vyhořel v roce 1945 a v současnosti je postupně rekonstruován. Nyní je přístupno 5 nádvoří ze šesti a pouze několik místností a sálů, z nichž nejkrásnější je rytířský sál v dělové baště „Remter“. Jeho zajímavostí je, že unikl požáru v roce 1945, shořely však k němu přístupy a od roku 1945 až do roku 1962 se o tomto sále vůbec nevědělo – je v patře a byl nepřístupný. Téměř všichni jsme se shodli, že bychom tam bydlet určitě nechtěli: schody nahoru-dolů, kámen a rostlá skála a profukuje vítr. I když vyhlídka do kraje je úžasná.
Další zastávkou na naší cestě bylo Arboretum Makču Pikču v obci Paseka vzdálené 3 km od hradu Sovinec. Již 10 let rekultivuje Ing. Radim Slabý vytěžený lom na vápenec, kde následně byla po desetiletí skládka slévárenských písků a stavebních hmot, a vytváří arboretum skalniček a trvalek kvetoucích od jara do podzimu. Z množství barev až přecházel zrak. Budování arboreta ještě není u konce. Jsou vidět další nově osázené plochy a nově budovaná jezírka. Sluníčko nádherně svítilo a bylo příjemné počasí na procházku arboretem.
Posledním navštíveným místem byly Loštice s Muzeum tvarůžků, Tvarůžkovou cukrárnou, tvarůžkovou restaurací či tvarůžkovou zmrzlinou a podnikovou prodejnou a.s. A.W. Loštice. Muzeum je velmi moderně koncipováno. Postupně se návštěvník seznamuje se zakladatelem firmy a začátky výroby. Je zde vystaveno zejména dřevěné pracovní nářadí, z nichž některé si my starší ještě pamatujeme od svých prarodičů, zejména máselnice, odměrky na mléko apod. V jedné z místností je umístěn trenažer, na kterém si každý může zkusit, jak náročné bylo šlapání tvarohu a zjistit si, kolik by svou silou v nohách si vydělal za směnu. Naše kolegyně by si např.za směnu vydělala 35 Kč, z čehož je vidět, jak to byla náročná práce. Dále se návštěvník seznamuje s technickým pokrokem a strojovou výrobou až po dnešní moderní stroje, kdy zásah člověka do výroby je již minimální. Ve filmu promítaném v kinosále se můžete mj. dozvědět, jak do výroby olomouckých tvarůžků zasáhl americký vynálezce Thomas Alva Edison či zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freund. Prohlídka muzea konči v podnikové prodejně, kde si můžete koupit výrobky z tvarůžků v mnoha podobách. Odvážlivci okusili např. tvarůžkové zákusky, prý byly skvělé.
V 16,00 hod jsme se vydali směrem domů. Počasí nám přálo. Každý si mohl najít něco, co by ho mohlo zajímat. Zájezd se nám moc líbil, byli jsme spokojeni a děkujeme paní starostce za jeho organizaci. (Tašky plné tvarůžkových výrobků nebyly v autobuse ani moc cítit.)
Foto na http://bartultovice.rajce.idnes.cz