BARTULTOVICE, okr. Bruntál

PRACOVNÍ PŘÍLEŽITOSTI, SOUKROMÉ PODNIKÁNÍ

Bartultovice byly od svého založení především zemědělskou obcí. V listině z 24.srpna 1495 o prodeji několika vesnic stojí, že objektem prodeje byly i Bartultovice se mlýnem. V dalších dokladech již o mlýně není zmínka. Nově se o vodním mlýně píše až v roce 1889. Rytíř Václav Pavlovský z Pavlovic v roce 1610 přeměnil dvůr v Bartultovicích na Svobodných dvůr (Freihof), který pak byl dáván do pachtu.

První významnou a zásadní změnu pro Bartultovice přinesla stavba Slezské císařské silnice, dokončená v roce 1740, která spojovala Vídeň-Brno-Olomouc-Krnov a Vratislav, a procházela středem Bartultovic. Silnice sice neměla předepsaný povrch a mnohdy ani předepsanou šířku a chyběly postranní cesty, ale jejím vybudováním se zlepšila doprava osob a nákladů, kterou obstarávala pošta.  Od roku 1749 jezdil na Slezské císařské silnici jednou týdně poštovní vůz. Později se cestování zlepšilo a poštovní kočár jezdil i několikrát týdně. V Bartultovicích se musely začít budovat „služby“ pro poštovní vozy, formany a cestující: hostince, zájezdní hostince, penziony apod., obchody, stáje pro koně, kovárna, kolárna, truhlářství atd. V roce 1767 byl v Bartultovicích otevřen rodinou Barnertových Weinhäuser (Dům vína?), který byl tak hojně navštěvován obyvateli Neustadtu (Prudniku), že Magistrát v Neustadtu dal na vědomí dne 28.8.1767, že se Weinhäuser v Bartultovicích nesmí obyvatelé navštěvovat, protože to poškozuje město (Neustadt).

V roce 1828 byla dokončena výstavba erární silnice do Krnova a v letech 1831–1835 byla prodloužena přes Město Albrechtice a Třemešnou do Bartultovic (původní trasa dnešní I/57). Ještě po několika desetiletích bylo konstatováno, že: „stav této silnice je velmi dobrý“. 

V roce 1834 proběhlo v Rakousku první sčítání lidu – Bartultovice měly 816 obyvatel.

Venkovská společnost 19.století byla agrárně řemeslnická, venkovské obyvatelstvo bylo závislé na pozemkové aristokracii (bez ohledu na rozpad jindřichovského panství v roce 1850). V závislosti na velikosti pronajaté půdy se obyvatelstvo dělilo na:

• nejvyšší vrstvy poddaných – sedláci a chalupníci: pouze práce na svém pozemku, na práci najímali námezdní síly, peníze získávali prodejem přebytků zemědělské výroby
• střední vrstvy poddaných – domkáři: živili se řemeslem, méně pak námezdní prací
• nejnižší vrstvy – čeledíni a děvečky: vykonávali námezdní práce. Námezdní práce tehdy byla možná nejen v zemědělství, ale také např. v zednictví, na stavbě komunikací apod.

V 19. století dochází na území českých zemí k nebývalému hospodářskému rozmachu.  České země patřily k oblastem s nejrozvinutější hospodářskou soustavou v Evropě. Značné nerostné bohatství, zejména bohatá ložiska černého uhlí, vysoká hustota obyvatelstva a snad nejhustší železniční síť v Evropě rozhodly o tom, že z Čech se stal průmyslově nejzajímavější region monarchie objemem i kvalitou výroby srovnatelný s nejrozvinutějšími zeměmi západní Evropy.

Tento hospodářský rozmach se však vyhnul celému Osoblažsku. Vzniklo zde sice několik průmyslových podniků (v Osoblaze, Třemešné, Liptani apod.) a v roce 1872 byla konečně postavena železniční trať Krnov-Jindřichov, industrializace však byla pomalá a nedostatečná a ekonomickou migraci obyvatelstva (stěhování se za prací) již nešlo zastavit. První práce o „migraci obyvatelstva Osoblažska na přelomu 19. a 20.století“ uváděly, že ekonomicky aktivní obyvatelé se stěhovali za prací do průmyslových center Ostravska, avšak pozdější výzkumy tuto domněnku vyvrátily. Cílem migrantů z Osoblažska (tedy Němců, hovořících německy) byla Vídeň. To potvrzují i záznamy ve Školních knihách z Bartultovic: „…v okrese chybí důležitější průmyslové podniky…výdělkové možnosti jsou nedostatečné…Vídeň je naším cílem“.

Od roku 1834, kdy měly Bartultovice 816 obyvatel, dochází k prvnímu masivnímu odlivu obyvatel (další následuje v roce 1945 a zatím poslední od roku 1960 do roku 1990 a vlastně dodnes).

Rok 1850          776 obyvatel

Rok 1869          609 obyvatel

Rok 1880          645 obyvatel

Rok 1890          515 obyvatel

Rok 1900          523 obyvatel

Rok 1910          480 obyvatel

Rok 1921          391 obyvatel

Rok 1930          359 obyvatel

Za téměř 100 let (od roku 1834 do roku 1930) pokles počet obyvatel o 457, tj.  o 56 %

Bartultovice využívaly zejména své geografické polohy na hranici mezi Pruským a Rakouským Slezskem, a také erární silnice a pohybu zboží na ní. Bylo dohledáno založení:

   . v roce 1896  Spořitelní a záloženská pokladna (Spar und Darlehenskasse)

• v roce 1907 Výmlatní družstvo (Druchs-Genossenschöft für Batzdorf und Umgebung)
• v roce 1909  Lutheránský spolek k udržení evangelického školství v Rakousku, místní skupina v Bartultovicích (Lutherverein zur Erhaltung der evangelischen Schulen in Östereich, Orsgruppe in Batzdorf)
• v roce 1912 místní skupina nacionalistického a antisemitského spolku NORDMARK (místní skupina založena také v Pitárné)
• v roce 1924      Německý kulturní svaz (Deutscher Kulturverband.

Na počátku 20. století měly Bartultovice několik hostinců. Jejich názvy známe především z pohlednic:

• Rok 1867 – Barnet´s Weinhandlung (Barnetova vinárna)
• Rok 1908 - Gasthaus zum grünnen Kreuz (Hostinec u zeleného kříže)
• Rok 1909 - Schindler´s Weinhaus (Schindlerův dům vína)
• Nedatováno – August Steiner´s Gasthaus mit Gastzimmer (August Steiner Hostinec a hotel)
• Nedatováno – Gasthaus zur Krone (Hostinec u Koruny)
• Nedatováno – Gast & Einkehrhaus (Penzion a zájezdní hostinec)

V letech 1920 až 1938 byla dle informací z německé kroniky v Bartultovicích vybudovaná velmi dobrá obchodní síť a za nákupy nemuseli obyvatelé nikam mimo. V obci byly:

• 2 potravinářské obchody:
  • Kaufgeschäft (prodejna)
  • Gemichtwarenhandlung (Smíšení zboží)
• Řeznictví (Fleischerei)
• Obchod s textilem a střižním zbožím (Textilgeschäft und Schnittwarengeschaft) Obchod s obuví (Schuhgeschäft)
• Obchod s uhlím (Kohlenhandlung)
• Pekárna (Backerei)

7 velkých pohostinství a nádherný taneční sál (bylo-li zdůrazněno, že bylo 7 velkých, možná, že byly i nějaké malé). Známe následující pohostinství:

• Barnert´s Weinhandlung (Barnertova vinárna)
• Werner´s Gasthaus (Wernerův hostinec)
• Felkel´s Weinhandlung (Felkelova vinárna)
• Fleischerei aud Gasthaus (Řeznictví a hostinec)
• Gastwirtshaft zur Linde (Pohostinství u lípy)
• Ausflugsort Finkenkoppe – Schlachtpartien, (výletní místo na Pěnkavím vrchu)

Název 7. velkého pohostinství není dosud znám. Taneční sál byl v Barnet´s Weinhandlung.

V obci byla:

• Obecní správa – Gemeideverwaltung
• Dvoutřídní národní škola
• Knihovna
• Mateřská škola v bývalé celnici (der Kindergarten – Zollamt)
• Hasičská zbrojnice
• Poštovna
• Spořitelna (Raiffeisenkasse)

Ekonomická struktura obyvatelstva Bartultovic v letech 1920 až 1938 dle německé kroniky:

• 28 soukromých zemědělců
• 12 osob, u nichž zemědělství bylo jejich vedlejší pracovní činností
• 12 majitelů provozoven soukromých řemeslníků
• 46 dělníků, zaměstnanců a státních úředníků
• 34 výměnkářů, rentiérů a důchodců
•  
• Zastoupené profese v obci:
• 1 truhlář
• 1 tesař
• 1 stolař
• 2 kováři
• 1 zámečník
• 1 kamnář
• 2 koláři
• 4 krejčí
• 4 ševci
• 1 pekař
• 2 řezníci
• 2 holiči, kadeřníci
• 2 pokrývači
• 4 zedníci
• 1 porodní bába

Státní úředníci

• Strážmistr u četnictva
• Poštmistr
• Starosta obce
• Tajemník obce

Na takovou vesničku na konci světa velmi slušné!

Přichází rok 1945 a druhý masivní odliv obyvatelstva. Podle sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 359 občanů, z toho 322 Němců a 11 Čechoslováků. Čechoslováci museli odejít v roce 1938 po vzniku Reichsgau Sudetenland (Říšské župy Sudety). Za 2.světové války padlo 24 občanů a 7 bylo pohřešováno. Při odsunu Němců 3 občané zemřeli v internačních táborech. Všichni Němci byli odsunuti.

Přicházejí dosídlenci. Dosídlení bylo prováděno převážně na zemědělské usedlosti, a to hlavně bezzemky z vnitrozemí a současně i dělníky z průmyslových závodů, kteří se rekrutovali ze zemědělských rodin. Jako státní zaměstnanci byli prvními dosídlenci členové Finanční stráže. Dosídlenci přicházejí, ale i odcházejí. Bohužel, tak jako jinde, i v Bartultovicích se objevili „zlatokopové“, kteří „přišli, uviděli, posbírali a odjeli“. Není známo, že by se do Bartultovic v té době přistěhoval nějaký řemeslník, který by provozoval svou profesi. V roce 1947 při prvním poválečném sčítání lidu měly Bartultovice 144 obyvatel, což je pokles o 60 % oproti roku 1930. Počet obyvatel stále klesal, a proto v padesátých letech 20.století byly vybrány další domy k dosídlení a v roce 1961 stoupl počet obyvatel na 174.

V období let 1945–1960 dochází k dosídlování obce, budování státní správy, vzniku JZD a v roce 1960 pak k připojení Bartultovic k Vysoké, čímž končí jejich samostatnost. V září a říjnu roku 1960 došlo k bourání neobydlených a devastovaných objektů, čímž bylo ukončeno dosídlování. Zemědělství představuje téměř jedinou pracovní příležitost. Do roku 1947 je taky ještě Finanční stráž, dále národní škola a zemědělský útulek, v roce 1961 pohostinství ve „staré“ celnici (p. Mikeš).

V letech 1961-1990 dochází k dalšímu odlivu obyvatel. V roce 1961 žilo v Bartultovicích 174 obyvatel, v roce 1980 již jen 96 obyvatel a v roce 1991 pouhých 59 obyvatel. Končí zde silnice, která dále nevede, je zde 1 obchod a 1 zastávka autobusu ČSAD. Svou činnost ukončila škola i dětská poradna, není zde ani hospoda. Práce je pouze u Státních statků, ostatní za prací dojíždí mimo obec, tzv. periodická dojížďka (zejména do Ostravy – do dolů, na stavby). Do volných domů přicházejí „chalupáři“, zejména z Ostravy a okolí. Z 39 objektů určených k bydlení je 11 užívaných k rekreaci (což je více jak čtvrtina), čímž se chalupáři stali silnou komunitou v obci.

Politické a ekonomické změny po roce 1989 postupně zasáhly i do života Bartultovic. Rozpadly se Státní statky, půda se vracela restituentům, objevili se první nezaměstnaní a první soukromí podnikatelé, pak přišli vietnamští obchodníci a herny. Jako první a taky jediný na půdě vrácené v restituci začal podnikat p. Libor Budínský (podniká dodnes). Spotřební družstvo JEDNOTA uzavřelo všechny své obchody na Osoblažsku a prodejnu v Bartultovicích získala do pronájmu podnikatelka p. Jaroslava Kuhnová a po ní p. Jan Šostek z Vysoké, který si vedle obchodu ve Společenském domě otevřel i hospůdku. Prodejna byla v provozu do roku 2000, hospůdku si následně pronajali manželé Uhrínovi z Vysoké a po nich je v pronájmu 1.dubna 2002 vystřídal p. Oldřich Janoš z Bartultovic. Od 1.3.2004 do 1.1.2005 v provozování pokračovala firma RADASERVIS s.r.o. Krnov, a pak byla i hospůdka uzavřena.

Otevření přechodu dne 19.února 1996 Bartultovice – Trzebina pro malý pohraniční styk pro osoby s trvalým bydlištěm v pásmu 15 km po obou stranách hranice, pro pěší, cyklisty, motocyklisty do 50 cm³ a zemědělskou techniku nám dovolilo např. poznat vesnici na druhé straně potoka, získat mnoho polských přátel, navštívit obchody třeba v Prudniku. Taktéž Poláci k nám přicházeli do obchodu, do hospůdky…

Otevření hraničního přechodu 15.února 2002 a výstavba odpočívky přinesla obci několik pracovních míst: v budovách přechodu úklid, topení, prodej dálničních známek, na odpočívce výběr poplatků. Přišli vietnamští obchodníci a otevřelo se hned několika obchodů. V roce 2002 byl zahájen restaurační provoz v nově postaveném Bistru u Křížků a v rekonstruované stodole u „staré“ celnice vietnamský AZIA-bar s výběrem asijských specialit. Byla otevřena nově postavená „Prodejna u hranic“ (červený obchod), která patřila do potravinářského řetězce HRUŠKA. Prodejna však byla uzavřena v roce 2003, následně ji odkoupil vietnamský obchodník. Další prodejny sloužily spíše pro „tiráky“ a občany sousedního Polska – šlo o obchod s alkoholem a pivem ve velkém:

- mezi budovou „staré“ celnice a AZIA-barem byla přistavěna dřevěná prodejna vietnamského obchodníka

-   ve „staré“ celnici byla otevřena prodejna Sklep-pivo-vodka vietnamského obchodníka

• v domě p. Šmukařové byla otevřena „Večerka u hranic“, kterou provozoval p. Smolík. Rovněž tuto prodejnu v roce 2003 převzali vietnamští obchodníci

V únoru 2003 se AZIA-bar změnil na bistro LONG CHAU – speciality. V květnu byla otevřena nově postavená restaurace WESTERN.

V období květen-listopad probíhala výstavba čerpací stanice PHM – SVAM CS s.r.o., jejíž součástí byla i prodejna pro motoristy, občerstvení a sociální zařízení. Bylo vytvořeno 8 nových pracovních míst, provoz zahájen 22.11.2003 a 1. října 2014 došlo k uzavření čerpací stanice. Čerpací stanice je od března 2015 v nabídce realitní kanceláře k prodeji.

V roce 2004 byla před vjezdem na odpočívku postavena další prodejna vietnamských obchodníků – „modrý“ obchod.

Někdy v těch letech byla ve „staré“ celnici v 1.patře v provozu herna. Neměla nikde žádné označení, takže není znám její název ani majitel. Říkalo se, že jde o pračku peněz podnikatele z Prahy. Dlouho nevydržela.

V půlnoci z 20. na 21. prosince 2007 se ČR stala součástí Schengenského prostoru a zrušila kontroly podél celé své pozemní hranice. Budovy celnice a spedice na hraničním přechodu byly předány v roce 2009 do majetku obce. Obec budovy pronajala p. Michalovi Satkemu z Krnova až do roku 2024, který si zde v roce 2011 otevřel hernu Games Club Royal.

Jednu dobu bylo v obci 5 prodejen vietnamských obchodníků. Citelně na ně dopadla aféra kolem nekolkovaného alkoholu v letech 2007 až 2009, která měla soudní dohru. V letech 2009 až 2012 většina vietnamských rodin z obce odešla. Někteří z nich využily nabídky české vlády na dobrovolný odchod, za což jim byla uhrazena cesta do domovské země a vyplacen bonus 500 eur.

V roce 2011 se asijské bistro změnilo na HERNA-bar (v současné době realitní kanceláří nabízeno k prodeji).

V roce 2015 v tzv. „modrém“ obchodě byla otevřena jídelna s asijskými specialitami, avšak v tomtéž roce byla uzavřena.

A jak vypadá podnikání v Bartultovicích dnes?

Zadáte-li do služby ARES na webové stránce Ministerstva financí České republiky do kolonky obec číslo 597970 (což je Vysoká) získáte přehled aktivních ekonomických subjektů bez ohledu spadají-li pod Finanční úřad v Krnově nebo v Bruntále. V celé obci Vysoká je k 15.březnu 2017 136 aktivních ekonomických subjektů, z toho v Bartultovicích 70. Srdce každého politika a zástupce médií (kteří vidí jen čísla a nic za nimi) zaplesají. Obec, která má 56 obyvatel, z toho cca 19 důchodců a 5 dětí do 18 let, a 70 ekonomických subjektů! Lidi znalé poměrů v Bartultovicích však zaujmou některé údaje:

• 25 subjektů je zapsáno na č.p. 86, což je „stará“ celnice (jako sídlo subjektů zapsáno v letech 2009 až 2017)
• 25 subjektů je zapsáno na č.p. 78, což Společenský dům (jako sídlo subjektů zapsáno v letech 2007 až 2015)
• ze 70 subjektů je 43 v likvidaci. Ve 29 z nich je likvidátorem p. Oldřich Michálek, v 11 je likvidátorem p. Aleš Michálek. U dalších 2 byl likvidátorem p. Oldřich Michálek, nyní p. A. Antlová a p. J. Chromý, u 1 byl likvidátorem p. Aleš Michálek, nyní p. D. Majzlíková
• 7 OSVČ (osob samostatně výdělečně činných) má přerušenou živnost a 1 OSVČ je v úpadku
• V přehledu je uvedeno 6 subjektů (5 s.r.o. a 1 a.s.), kteří nejsou plátci DPH (což je jeden z příznaků, že neprovádí žádnou činnost) – v Domena SP s.r.o., Vanhallen CZ s.r.o. a TOURS CZ s.r.o. je jednatelem p. Oldřich Michálek, v INPRO s.r.o. je jednatelem p. Aleš Michálek, v Burgeo heading a.s. je p. Oldřich Michálek člen předsednictva a p. Aleš Michálek členem dozorčí rady. V RADASERVIS s.r.o. je společníkem p. Jana Švestková

Když odečteme subjekty v likvidaci, subjekty, které nejsou plátci DPH, OSVČ s přerušenou živností a OSVČ v úpadku, zůstává 13 subjektů:

-RESTAURACE WESTERN s.r.o.

-Budínský Antonín

-Budínský Libor

-Budínský Aleš

-Janoš Oldřich

-Švestka Ivan

-Spolek Přátelé Osoblažska

-Van Quyet Nguyen („modrý“ obchod)

-PRESTIGO CORPORATION s.r.o. (se sídlem v „modrém“ obchodě)

-Tobola Martin (trvalé bydliště v Bartultovicích, žije jinde)

-Buczek Sylwia Monika (jako sídlo subjektu uveden bývalý vážní domek v hraničním prostoru)

-Urbaňska Ewa (jako sídlo subjektu uveden bývalý domek s prodejem dálničních známek)

-LEON GARDENS a.s. – sídlo uvedeno ve „staré“ celnici od 17.10.2016, jako plátce DPH od 1.1.2017 a jako předmět podnikání potravinářská výroba – výroba octu.

Takže jaké vlastně máme v Bartultovicích pracovní příležitosti:

• odstávku pro kamiony
• 1 „modrý“ vietnamský obchod
• 2 restaurace – Bistro u Křížků a Restaurace Western s malou zoologickou zahradou
• 2 herny – Herna bar a Games Club Royl
• 1 spolek Přátelé Osoblažska

A pak ještě nezaměstnané. Všichni ostatní za prací odjíždějí mimo obec.

Je to „to“ co slibovali premiéři České republiky a Polské republiky v roce 2002 při slavnostním otevření hraničního přechodu „… zdůraznili význam otevření přechodu pro budoucí rozvoj regionů po obou stranách státní hranice“???